Vyléčil jsem si tinnitus

Ukázky z knihy - Vyléčil jsem si tinnitus

​

​

ČÁST KAPITOLY - JAK TINNITUS VZNIKÁ

​

​

Význam zvuku

​

Zvuk má obrovský význam při monitorování životního prostředí. Sluch u zvířat (hlavně u těch, které žijí v neustálém strachu o svůj život z důvodu možného útoku dravců), je velmi citlivý a specifický. Schopnost zvířat vyvinout vnímaní i velmi slabých zvuků predátorů na velkou dálku, přispěla k přežití těchto druhů. Zvuky, jako varovné signály vyvolají emocionální odezvu a pomáhají rychle přijmout vhodné opatření, např. začít utíkat. Podobně reagujeme i my, když při zatroubení auta automaticky pokládáme nohu zpět z vozovky na chodník. Některé zvuky mohou být identifikovány jako varovné, zatímco jiné v nás mohou vyvolat pocit bezpečí a potěšení. Každý den se potkáváme se zvuky, které nás stresují, nebo zvuky, které nás uklidňují (hudba, zvuk přírody apod.).

 

​

Jak slyšíme

​

K vědomému vnímaní zvuku dochází, když elektrické impulzy ze sluchového nervu dosáhnou "auditory cortex" - část mozku zodpovědnou za zpracování zvuku. Sluchový nerv má asi 30.000 vláken a vzorce elektrické aktivity v těchto vláknech (zvukové vjemy) jsou tady spárovány s dalšími vzorci, které jsou uloženy ve sluchové paměti. Kochlea (neboli vnitřní ucho), která mění zvukové vlny do elektrických impulzů, je překvapivě hlučné místo, kde mechanická a elektrická aktivita ze 17.000 vlasových buněk může být zaznamenána velmi citlivým odposlouchávacím zařízením. Tyto zvuky se nazývají otoakustické emise. Většina z toho, co slyšíme, je posloupnost různých zvuků, jako je řeč nebo hudba. V dětství jsou nové zvukové vjemy ukládaný do "auditory cortexu" a později jsou uložené vjemy párovány s vjemy, které z ucha přicházejí. Pokaždé, když se vjem z ucha spáruje s vjemem uloženým ve zvukové paměti, rozpoznáváme nějaký zvuk. Při tomto párování dochází taky k vyhodnocení zvuku a v dalším kroku přiřazení významu k tomuto zvuku, např. takto porozumíme slovům.

 

 

Podmíněné reakce

​

Jestli má zvuk speciální nebo kritický význam, například když se v noci vzbudí dítě, slyšíme vrzaní podlahy, nebo slyšíme zvuk našeho jména, spustí se v nás automatická reakce, i když je hlasitost zvuku velmi nízká. Tyto automatické reakce se naučíme v poměrně krátkém čase v dětství, a můžou přetrvat beze změny i celý život. Během spánku, je vědomá část mozku "vypnuta", takže neslyšíme, nevidíme a necítíme nic. Nicméně spící matku snáze vzbudí zvuk jejího dítěte, i když ji před tím nevzbudila např. silná bouře. Toto ukazuje, že i velmi slabé zvukové vjemy, které jsou pro nás důležité, jsou zachyceny podvědomými filtry mezi uchem a mozkem, i když spíme. Tyto filtry jsou schopny zvýšit hlasitost důležitých zvuků a na druhé straně snížit nebo úplně ztlumit zvuky, které důležité nejsou. Různé zvukové vjemy stimulují autonomní nervový systém, který připraví tělo na jakoukoli událost. Jedná se o tzv. podmíněné reflexy. Když hrozí nebezpečí, aktivuje se známý reflex "bojuj nebo uteč". Reflex spustí spoustu autonomních funkcí, napnou se svaly, zrychlí se nám pulz a dýchaní, začneme se potit - úplný opak stavu relaxace. Na věci, které nemáme rádi, reaguje naše tělo stejně. To znamená, že tělo spouští stejný mechanizmus, jenom intenzita běžících funkcí je slabší. Tuto reakci nazýváme "averze". Všeobecně známou averzní reakcí je například křída vrzající po tabuli. Úplně každý zvuk, který slyšíme, vyvolává reakci. Reakce se může měnit v závislosti na tom, jak se zrovna cítíme, nebo v jaké souvislosti zvuk slyšíme. Například zvuk televize u sousedů může být buď úplně v pořádku, rušivý, nebo krajně nepříjemný v závislosti na tom, jestli patří sousedům, které máme rádi, nebo sousedům, se kterými máme spory.

​

​

Zvuk tinnitu

​

Tento jednoduchý experiment ukazuje, že téměř každý může vnímat elektrickou aktivitu, která je přítomná v každé živé nervové buňce sluchového systému, jako zvuk. Tato elektrická aktivita buněk není známkou problému, ale přirozenou aktivitou ve sluchovém systému každého z nás. Tato aktivita se může projevit jako tinnitus např. v úplném tichu, při ztrátě sluchu.

​

Nejlépe lze tento mechanizmus pochopit na následujícím příkladu, který zažil snad každý. Představte si, že jste v davu lidí a někdo zavolá jméno Vašeho známého. S největší pravděpodobností to ani nepostřehnete. Když ale zavolá stejnou intenzitou Vaše jméno, určitě to nepřeslechnete. Jméno Vašeho známého, je pro mozek "nedůležitý zvuk" a tak ho zeslabí. Zvuk Vašeho jména je naopak pro mozek "velice důležitý zvuk" a tak ho zesílí. Rozdíl mezi lidmi, kteří mají tinnitus a kteří ho nemají, je právě v tom, že pro pacienty s tinnitem vyhodnocuje mozek tento zvuk jako extrémně důležitý a pořád ho zesiluje. Proč u některých lidí začal mozek tento zvuk zesilovat je vysvětleno dále.

​

Až 85 % populace nevnímá tyto zvuky jako nepříjemné nebo stresující (někdy tomu nemůžou lidé s tinnitem uvěřit). Rozdíl mezi lidmi, kteří trpí tinnitem a těmi, kteří jím netrpí, není v rozdílu hlasitosti, intenzitě, nebo typu zvuku, ale v tom, jak jejich mozek tento zvuk vnímá (hrozba, obtěžující nebo nepříjemný zvuk). Tinnitus se může objevit také, když se děje něco, z čeho máme strach, nebo je nám to nepříjemné. V této situaci je tinnitus varovným signálem souvisejícím s touto nepříjemnou zkušeností. Tak jako jsou zvířata varována zvukem predátora a ve stavu nebezpečí se zaměřují selektivně jenom na tento zvuk, aby přežila, tak ti, kteří považují tinnitus za hrozbu (nebo varovný signál), se selektivně zaměřují na zvuk tinnitu, nejsou schopni se vnímaní tinnitu zbavit a slyší ho pořád. Toto je součástí mechanizmu, který si vyvinula všechna zvířata (tedy i předchůdce člověka a člověk) pro svou ochranu, i když v tomto případě se to obrací proti nám. Mnoho lidí, kteří trpí tinnitem, si stěžuje, že nemají možnost slyšet ticho, které si užívali před tím, než se u nich tinnitus objevil. Tinnitus se stává součástí zármutku nad ztrátou ticha. Tinnitus přetrvává, i když je mírný, protože se jedná o podmíněnou reakci na tento zvuk. A protože podmíněné reakce jsou součásti podvědomé části mozku a jsou automatické, je nepodstatné, co si o tinnitu vědomě myslíte. Stres a nepříjemný pocit z tinnitu nezpůsobuje tinnitus sám, ale naše podvědomá reakce na tento zvuk (někdy těžko pochopitelný fakt pro lidi trpící tinnitem). Závažnost tinnitu tedy závisí na nepříjemných pocitech z tinnitu (limbický systém) a zvýšeném napětí (automatická reakce organismu na stres). Paradoxně vůbec nezáleží na hlasitosti a typu tinnitu, který slyšíme. 

​

​

Tinnitus jako nový vjem

​

Když se tinnitus objeví, je to pro nás nový signál, který nemá žádný význam a není v mozku zařazen. Každá nová zkušenost vytváří "orientační odezvu" a jsme nuceni jí věnovat pozornost, pokud nový vjem není zpracován a zařazen. Dokud se to nestane, je nový vjem vnímán jako podezřelý. Hodně lidí, kteří trpí tinnitem, pociťují jenom malou nepříjemnost jako výsledek "orientační odezvy". I tato malá nepohoda může být dostačující k tomu, aby vyhledali pomoc. Typicky se tato nepohoda projevuje a může se zhoršovat oprávněnými dotazy "zhorší se to?" nebo "co když mi to zůstane navždy?". Umíte si představit, jaký dopad na vnímání a vyhodnocení tinnitu má, když se člověk dočte v diskusích, nebo dozví u doktora, že tinnitus se nedá léčit, je na celý život a časem se bude zhoršovat? Naštěstí nic z toho není pravda.

​

​

Tinnitus jako hrozba

​

Hodně lidí s tinnitem má strach. Někteří z nich dokonce mají strach z toho, že mají nějakou vážnou nemoc (i když ORL, nebo neurologické vyšetření nic neodhalilo). Další jsou přesvědčeni, že takzvaný "disko tinnitus – pískaní v uších například po koncertu" souvisí s trvalým poškozením sluchu (přitom se jedná o dočasnou zvýšenou aktivitu buněk podrážděných silným zvukem). Hodně lidí se bojí, že tinnitus se časem zhorší, zůstane navždy a není možné ho vyléčit. Velmi často se taky bojí toho, že už nikdy nebudou slyšet ticho, že tinnitus jim neumožní soustředit se na práci, relaxovat v tichém prostředí nebo, že nebudou moct spát v noci.

​

 

Špatná rada

​

Bohužel tento strach může být ještě zhoršený zprávou od doktora, nebo od ostatních lidí, kteří trpí tinnitem. Mnoho doktorů oznámí pacientům, že není nic, co by mohli s tinnitem udělat a že tinnitus je neléčitelný. Hodně lidí má zase strach, že tinnitus způsobí časem zhoršení sluchu. Zhoršení sluchu může být spouštěčem tinnitu, ne naopak. Tinnitem trpí také pacienti, kteří žádné zhoršení sluchu nemají. V každém případě tyto rady buď od doktora, nebo například z internetových diskusí, posílí strach z tinnitu a tím tinnitus jenom zhorší.

​

V neposlední řade spousta lidí trpících tinnitem má vztek na způsob léčby, na nesprávné nebo neúplné informace, na průběh léčby nebo, že nepřišli dřív apod. Často se taky cítí vinni, že podstoupili léčbu, o které si myslí, že jejich tinnitus způsobila (například audiologické vyšetření). Strach, hněv a pocit viny jsou silné emoce, které spouštějí podmíněné reakce spojené s přežitím a tyto emoce ohromně zvyšují pozornost zaměřenou na tinnitus. Podle mé zkušenosti se tinnitus zlepší, když se člověk přestane zabývat těmito myšlenkami o nespravedlnosti. U mě konkrétně, když jsem začal s TRT terapií, tak jsem zhruba po 3 týdnech sice stále slyšel tinnitus, ale moje tělo bylo znatelně uvolněnější a začal jsem mít pocit, že se z toho můžu dostat.

​

Pro lidi trpící tinnitem, i když neprožívají silné emoce hněvu a strachu, je jejich limbický a autonomní nervový systém pořád stimulován k produkci nepříjemných pocitů, které snižují kvalitu života. Nejdůležitější je, že tyto emoce udržují tinnitus, místo toho, aby postupně vymizel. Tyto negativní vlastnosti tinnitu kvůli kterým lidé vyhledají pomoc, se vytvářejí mimo sluchový mechanizmus, a proto je nemožné je vyléčit, když se léčba zaměří čistě na ušní mechanizmus. To je důvod selhání běžné léčby tinnitu ...

​

Pokračování a další důležité informace naleznete v knize - Vyléčil jsem si tinnitus. 

​

Tinnitus je možné vyléčit. 

​

Ukázka další kapitoly - Tinnitus retraining terapie (TRT)

​